UZLY
PŘEVZATO Z GORD.GRINGO.CZ/UZLY
AMBULANČNÍ UZEL Používá se na svazování dvou lan přibližně stejného průměru. Nikdy nemůže být spolehlivý, pokud se konce nezajistí například pojistkou. Na svazování lan pro potřeby horolezectví je nevhodný až nebezpečný. Uzel po laně klouže, zvlášť při uvázání na hladkých syntetických materiálech (rybářské vlasce, ...) nebo při rozdílných průměrech či materiálech obou svazovaných lan. Tento uzel, použitý na svázání dvou lan, si vyžádal víc lidských životů, než tucet libovolných jiných uzlů dohromady. Z bezpečnostního hlediska je vhodný snad jen na balení věcí, balíků a podobně. Uzel je plochý a netlačí, proto se používá také v lékařství (obvazy, šátky). Kromě zdravotnictví jej používá trochu méně než polovina obyvatel civilizovaného světa na zavazování bot (doplněný o oboustranný zámek). Druhá část lidstva používá křížovou spojku s oboustranným zámkem. Uzel je používán pod různými jmény i v rozličných dekorativních technikách, například drhání. Pokud byl uzel silně zatažen a navíc když silný provaz navlhne, uzel se velmi špatně rozvazuje, v námořnické praxi je do tohoto uzlu vkládána dřevěná vložka nebo klín, po jehož vyjmutí je rozvázání snazší. Rozvázání uzlu uvázaného na suchých lanech ze syntetického materiálu bývá snadné. VázáníNa tomto prostém uzlu můžeme demonstrovat, jak i jednoduchý uzel lze uvázat mnoha způsoby. Vázání z polovičních uzlůToto je postup, který zřejmě používá většina lidí. Spočívá v uvázání dvou polovičních uzlů nad sebou. Je jen třeba dbát na to, aby druhý půluzel byl zahájen správným překřížením volných konců.
Vázání v ohybuPoněkud méně obvyklý způsob, ale někdy se hodí, například pokud nejsou dostupné oba volné konce nebo při vázání zlodějského uzlu.
Rozvazování
| ||||||||||||||||||||||
DRAČÍ SMYČKA Dračí smyčka je jeden ze základních uzlů, který by měl umět každý, kdo přichází do styku s nějakým lanem. Aby to nebylo tak jednoduché, existuje mnoho variant dračí smyčky, já zde uvádím jen pár, ale v současnosti jich je více než 100, i když něco jsou jen různá jména pro tutéž variantu. Koho to zajímá, zkuste třeba tento odkaz, ale není jediný. Základní dračí smyčka bývala jedna z nejdůležitějších smyček vůbec. F. A. Elstner má ve své knize [U1] kapitolu Nenahraditelná dračí smyčka. Opravdu bývala nenahraditelnou v horolezectví, záchranářství a podobných oborech a její uživatelé na ni nedali dopustit. Bývala, protože zkoušky již na začátku sedmdesátých let prokázaly nepříjemné vlastnosti: při obvodovém zatížení se uvolňuje, na tuhém nebo kluzkém laně se snadno uvolní, utažení je třeba věnovat větší pozornost, je poměrně vysoká pravděpodobnost jejího špatného uvázání, snadno se rozvazuje tzv. vytřesením (střídavé napínání a povolování lana), snižuje pevnost lana na 52% (některé prameny uvádí dokonce jen 45%). Od důkazů samorozvázání dračí smyčky uplynulo již skoro 40 let, ale ještě dnes se lze setkat s původním tvrzením o kvalitě uzlu. Návyky se holt mění pomalu. Dnes ji proto v těchto oborech nahradily uzly jiné (pro navazování se na lano se například používá osmičkové poutko, pro které v těchto oborech používají zkrácený název osmička, jenž však v uzlování jako takovém je vyhrazen jinému uzlu). Dnes jako navazovací uzel lze použít asi jen v nouzové situaci pro tzv. kšandičky. Jinak je již považován za nevhodný a v některých pramenech i za nebezpečný uzel, zvláště při atypickém namáhání (samovolné rozvázání již při zátěži cca 180 kg), kdy smyčka je silou roztahována místo zavěšení zátěže na pevný konec do smyčky. No, ale tady se zabýváme převážně vázáním, tak do toho. Z více možných způsobů vybírám dva. Začneme odborně a pak přikročíme k témuž, ale s pohádkou o princezně, kterou chtěl uchvátit had. Pohádku si lépe pamatují děti. Odborně a bez pohádky
Pohádka
| ||||||||||||||||||||||
DŘEVAŘSKÁ SMYČKA Již jméno smyčky napovídá, že se často se používá při těžbě dřeva a jeho dopravě, respektive stahování z lesa. Je to nejjednodušší způsob, jak připevnit lano ke kmenu, větvi, trámu potrubí či jiným podobným břemenům. Čím víc je zatěžován pevný konec, tím více je volný konec tlačen k břemenu, okolo kterého je lano ovázáno. Naopak jeho nebezpečí spočívá v tom, že nesnáší proměnlivé zatěžování, kdy hrozí značné nebezpečí uvolnění nebo sklouznutí uzlu. Rovněž se nesmí měnit směr tahu. Z bezpečnostních důvodů se nehodí na spouštění břemen, k tomu je vhodnější tesařská smyčka. Jinou možností je uvázat lodní smyčku volným koncem okolo pevného konce těsně u jeho výstupu ze smyčky. | ||||||||||||||||||||||
JOSEFÍNSKÝ UZEL Jedná se o prastarý uzel opředený legendami Vikingů, magií Indů a Číňanů. Lze jej nalézt v ornamentech karolínské doby a byl používaný jako heraldická figura. Byl rovněž používán jako knoflíkový uzel a čínští mandaríni jej používali k označení hodnosti. Ozdobný charakter uzlu využívá i drhání. Jako smyčka (dělostřelecký uzel) sloužil k nahození na vlečný hák děla při jeho přetahování na jiné místo. Varianta s úhlopříčně vycházejícími volnými konci slouží jako základ pro turbanové poutko.
Jako spojka je tento uzel používaný i pro velmi silná lana. Existují dvě možnosti, jak naložit s volnými konci. Buď je můžeme nechat a pak se uzel po zatažení hodně "zmuchlá" do takové bambule, která se velmi špatně rozvazuje, nebo můžeme konce přivázat tenčím provazem k sousedícím pevným koncům. Přivázané konce zabrání silnému zatažení uzlu, který se pak lépe rozvazuje. | ||||||||||||||||||||||
KŘÍŽOVÁ SPOJKA Jedná se o hojně používaný uzel. Vzhledem k jeho vlastnostem je používán převážně laickou veřejností. V podstatě by neměl být používán na svazování lan, je nespolehlivý, vhodný tak k ovazování balíků. Jeho použití lze doporučit ještě pro zavázání tkaniček od bot, pokud jej doplníte alespoň o jednostranný zámek, aby jej bylo možné snadno rozvázat. Uzel je používán pod různými jmény i v rozličných dekorativních technikách, například drhání (spirálový uzel). Vzhledem se podobá ambulančnímu uzlu, ale volné konce jsou jeden zespodu a druhý z vrchu uzlu. Zachovává všechny záporné vlastnosti ambulančního uzlu, jen je ještě zvýrazňuje. Uzel velmi snadno po provazech klouže i při malém zatížení, zvláště při různém průměru nebo materiálu lan. Abych jej jen nehanil, dle [U3] je v námořnictví používán k připevňování lan nahozením na přístavní pilotu nebo pachole. Uváže se smyčka s tímto uzlem, ta se z paluby nahodí na pachole a po trhnutí za pevný konec se pak uzel přesmykne na spolehlivý loďkový úvaz, aniž by bylo potřeba opustit palubu lodi.
Pochopitelně lze tento uzel vázat v ohybu podobně jako ambulanční uzel. Na přesný postup není tak obtížné přijít. | ||||||||||||||||||||||
LIŠČÍ SMYČKA iščí smyčka je hodně známý a hojně používaný uzel. Používá se všude tam, kde je potřeba připevnit lano k nějakému nejlépe válcovému předmětu. Je základem pro prusíkovací uzly. Rovněž je hojně používán v dekoračních vázacích technikách, kde má různá jména. Často jej používají manipulátoři a kouzelníci, lékaři, ... Výčet profesí by byl dlouhý a jistě ne kompletní. Možností vázání je celá řada, uvedu 2 základní, nejběžnější:
| ||||||||||||||||||||||
LODNÍ SMYČKA Jedná se o velmi užitečnou smyčku s všestranným použitím. Je základem pro vázání mnoha jiných uzlů (třeba pro turbany). Horolezci ji používají na sebezajištění do karabin, protože se snadno váže, spolehlivě drží i při zatížení jen jednoho konce, po zatažení ji lze snadno rozvázat a lehce zkrátit. Spolehlivě drží lano na válcových předmětech ať mají hladký nebo drsný povrh - hladká ocelová tyč, borová větev s hrubou kůrou, lano... Námořníci je znají pod jménem příčkový uzel, protože se odedávna používal k připevňování nasmolených kousků lan jako příček provazového žebříku pro výstup na stěžně. A já jej používám třeba přivázání prádelní šňůry :-), protože se snadno napíná a drží ať na šňůru pověsím jakékoli množství prádla. Nehodí se pro vázání na hranaté předměty nebo předměty, k jejichž povrchu nemůže přilnout po celém obvodu - hranoly, bedny, pytle, svazky železa a podobně. Při postranním tahu provazu se valí a točí po předmětu. Lodní smyčkou prochází lano jen v závitech, nikde se neláme v ostrých záhybech, nezhoršuje se v něm pevnost lana, netrhají se v něm vlákna jako například u dřevařské smyčky. Při jeho používání je třeba mít na mysli, že je spolehlivý jen pokud je zatížení trvalé. Jakmile napětí pomine, uzel se povolí. Uzel se skládá ze dvou stejných závitů nasunutých přes sebe tak, aby část lana mezi závity byla po přesunutí mezi oběma konci. Uzel lze vázat několika způsoby. Pokud je jeden z konců předmětu, ke kterému má být lano přivázáno, volný, uváže se smyčka mimo předmět a hotová smyčka se na něj pak navlékne.
Jinou možností vytvoření smyčky mimo předmět je před uchopením lana zkřížit ruce (řekněme levou nad pravou) dlaněmi dolů. Pak uchopit oběma rukama lano (konce visí dolů) a a aniž byste ruce v zápěstí jakkoli natáčeli, opsat tou horní rukou 3/4 kruh (270 stupňů). Střed otáčení tvoří spodní ruka s lanem. Vzniknou dvě smyčky, které pouze přiložíte k sobě. Další možností je smyčku nahazovat. To už vyžaduje trochu praxe. Naopak výhodou je, že nemusíte být bezprostředně u předmětu, na který má být lodní smyčka navlečena. Toho se využívá například při nahazování na přístavní pachole. Tento způsob využívají také honáci pokud lasem povalí dobytče a chtějí mu svázat nohy. Aby nebyli pokopání, jednoduše na nohy nahodí lodní smyčku. při nahazování musíte ruku s dlouhým pevným koncem vést tak, aby vytvořila smyčku, která poběží po laně až na druhý konec a tam se navlékne na cílový předmět. Stejný postup použijete i pro druhou, případně i další smyčky. Popisuje se to špatně, ani nakreslit to moc neumím. Ale mnozí znají z mládí hru zvanou kanada, kdy každý ze soupeřů drží jeden konec lana a vzájemně proti sobě posílají smyčky tak, aby soupeře udeřily. Tak to je přesně ten pohyb. Jako perličku ještě přidám popis vázání jednou rukou. Pochopitelně se nehodí pro lana velkých průměrů; řekněme, že je vhodný pro takové průměry a materiály, kdy lano (v tomto případě spíš šňůra) jsou snadno ohebné. Popis opět vypadá složitě, ale jsou to v podstatě dva plynulé pohyby, které když nacvičíte, jdou snadné.
Pokud není přístup k žádnému konci, například má být lano přivázáno do kruhu, musíme ji ovázat, horolezeckou terminologií - píchat.
Jistě jsem nevyčrepal všechny způsoby vázání lodní smyčky. Měly by ale stačit na její uvázání v drtivé většině situací, na které můžete narazit. | ||||||||||||||||||||||
OSMIČKA Uzel se uvazuje na koncích lan, aby nevyklouzla z otvorů, kladky, při slaňování ze slaňovací osmy a podobně. Používá se také jako dekorativní a je základem pro řadu dalších velmi důležitých uzlů používaných pro různé účely. Dobře slouží i při připevňování strun na kolíky houslí, kytar mandolín a dalších strunných nástrojů. Na rozdíl od očka neničí tolik lano při silném zatížení a v porovnání s ním se lépe rozvazuje. Je jedním z mála uzlů, které se vyskytují v heraldice. Jméno uzel Bdělého vzniklo právě proto, že jej měl ve znaku Hareward Bdělý od roku 1071. Dejte však pozor na to, o kterém uzlu budete mluvit, protože jménem osmička je mezi horolezci, jeskyňáři a záchranáři nazýván uzel, který vazači uzlů jmenují osmičkové poutko. Možná proto, že je základem pro tzv. píchaný způsob vázání poutka nebo prostě proto, že celé jméno osmičkové poutko je příliš dlouhý název pro tak často (prakticky vždy a pořád) používaný uzel.
| ||||||||||||||||||||||
OSMIČKOVÉ POUTKO Od chvíle, kdy byla testy byla prokázaná nespolehlivost dračí smyčky v lezecké praxi, je osmičkové poutko nejčastěji používaným uzlem v horolezectví, jeskyňářství, při výškových pracích a příbuzných oborech. Váže se na lanech celkem libovolného průměru i materiálu, vždy je to spolehlivý a snadno uvázatelný uzel. (Poslední studie ukazují, že má trochu tendenci se při střídávém zatížení po laně pohybovat a při namáhání v ohybu místo v tahu se povoluje. I toto je důvod, proč se v oborech, kde na uzlu závisí život, doporučuje udělat na volném konci pojistku.) Drobnou nevýhodou je špatná rozvazatelnost po prudkém zatažení. Pevnost lana v uzlu se snižuje asi na 55%-60% původní pevnosti. Jako u každého uzlu, na kterém závisejí životy, je třeba dbát na správné uvázání a urovnání pramenů v uzlu. U nepečlivě uvázaného uzlu se uvnitř uzlu prameny kříží a výrazně snižují pevnost v uzlu. V praxi se používají dva způsoby vázání: na konci ohybu uvážeme osmičku.
Jen tak pro zajímavost, horolezci rozeznávají horní (pravou) a dolní (levou) osmičku. Obě varianty se váží stejným způsobem, jen u pravé osmičky vchází zatěžovaný pevný konec do uzlu dále od osy uzlu a u smyčky vede blíž k jejímu konci. Pravá osmička snižuje pevnost lana asi o 40-45%, levá o dalších 10%.
| ||||||||||||||||||||||
PEVNÉ POUTKO Jedná se o očko uvázané na ohybu, buď u oka ohybu nebo na koncích dvou paralelních (v tom případě se jedná o očkovou spojku). Jedná se o nejjednodušší smyčku, jakou lze uvázat. Je pevná a bezpečná, ale ostrými ohyby značně snižuje nosnost lana. Po silném zatažení se obtížně rozvazuje. Pod jménem vůdcovský uzel je používán v horolezectví pro navázání na lano, na kterém je přivázáno několik jdoucích lezců. | ||||||||||||||||||||||
PRUSÍK Všechny druhy prusíkovacích uzlů se používají při šplhání po laně, záchraně po pádu, sestavování kladkostrojů či sebejištění na laně pod slaňovací osmou. První obecně uznávaný uzel pro šplhání po laně vyvinul rakouský horolezec Karl Prusik. Základní podoba jím vytvořeného uzlu má dnes mnoho variant. Většinou se váží lanem asi třetinového průměru než má lano, na které se navazuje, omotávají se okolo silnějšího lana tak, aby vzniklo dostatečné tření. Pokud se omotává silnějším lanem, uzel se špatně zatahuje a na laně dostatečně nedrží, je vhodnější použít asymetrickou variantu. Funkce Prusíkových uzlů spočívá v tom, že při pohybu podél lana je člověk navázán smyčkou prusíkovým uzlem na lano a smyčku má například karabinou připnutou k bedernímu nebo prsnímu úvazu. Jak postupuje podél lana, uzel je volný a lze jím po laně posouvat. V okamžiku zatížení (pád, ...) se uzel sevře okolo lana a tření mu brání posunu po laně. Z principu své činnosti všechny prusíkovací uzly po laně po zatížení trochu proklouznou, rovněž při posunu rukou vlastně kloužou po laně. To je třeba si uvědomit, protože třením vzniká teplo a při velkém prokluzu může dojít i k přetavení smyčky. Jednoduchý Prusíkův uzel je základní zadrhovací uzel. Na laně však nemá dostatečnou pevnost, proto se raději používá jeho dvojitá varianta.
Při samovyprošťování (je-li toho postižený ovšem schopen :-) se používají 2 smyčky. Jednu smyčku uvážeme Prusíkovým uzlem nad prsním úvazem, prostrčíme ji mezi ním a tělem a stoupneme si do ní. Pokud došlo k pádu do visu, odlehčíme tak prsní úvazek. Uvážeme druhou smyčku stejným způsobem asi 25 cm nad první a do ní dáme druhou nohu. Pak postupně při odlehčení smyčky posuneme správný Prusíkův výš a takto stoupáme. Nic moc pohodlného to není, rychle to taky zrovna nejde, ale lepší než bezmocně čekat na pomoc. | ||||||||||||||||||||||
RYBÁŘSKÁ SPOJKA Již podle jména lze snadno odhadnou, že uzel je velmi rozšířen mezi rybáři. Je velmi vhodný ke spojování slabých a kluzkých šňůr a vlasců. Musejí však mít přibližně stejný průměr. Pro syntetické vlasce je vhodnější hadí uzel. Vázání rybářské spojky je poměrně snadné, jedná se o dvě očka uvázaná volnými konci okolo pevných konců druhého lana a zatažená těsně k sobě. Při silném zatažení uzel prakticky nejde rozvázat a je lepší jej odříznout. Velmi často však bývá uvázán chybně. Chyby jsou v podstatě dvojí. Nejběžnější chybou jsou obě očka uvázaná tak, že do sebe nezapadají. To způsobuje nejen vadu na kráse, ale i horší pevnost uzlu. Druhou, fatální chybou, je uvázání oček na nesprávných koncích (při zatažení za pevné konce sjedou z volných konců). Volný konec lana je jen volně zasunut do očka z druhého lana a jeho vytažení brání jen zatažení onoho druhého očka. Tato chyba není příliš obvyklá, ale vyskytne se. Způsobila již nejeden smrtelný pád horolezce. Protože je velmi obtížně opticky zjistitelná na dvou stejných lanech, je vhodnější z bezpečnostních důvodů používat lana různých barev.
| ||||||||||||||||||||||
ŠKOTOVÁ SPOJKA Tato spojka je známá snad ze všech oborů, kde se používá provaz, lano nebo i nit. V každém z oborů má většinou své vlastní jméno a možná i trochu odlišný způsob vázání. Vždy však svou funkci plní spolehlivě. V uzlování se používá nejčastěji název škotová spojka, který pochází z přivazování cípů škotové plachty. Hodí se ke spojení dvou lan nestejného průměru, materiálu i vlastností. Můžete tak spojit dvě nitě při tkaní koberce, přivázat lanko ke stanové celtě, pokud se roztrhne plátěné oko. Stavební a přístavní dělníci tento uzel často používají k připevnění ocelového lana na hák pro zvedání jeřábem. Uzel se celkem snadno rozvazuje i když byl silně zatažen a neničí lana. Podobnost spojky s dračí smyčkou lze jen težko zapřít. Avšak rozdíl ve způsobu vázání značně omezuje nebezpečí chybného uvázání, které by zatížilo nesprávné konce (viz atypické zatížení v popisu dračí smyčky). Z mnoha způsobů uvázání škotové spojky ukážu ten, který považuji za univerzální, i když pro tenké nitě asi není příliš vhodný. Existují dokonce i postupy s pohádkou, podobně jako u dračí smyčky. Tu si přečtete až na konec.
Tkalci, kteří kladou důraz hlavně na kompaktnost uzlu a rychlost jeho uvázání, jej dokáží uvázat jednou rukou doslova v jediné sekundě a bez nutnosti zastavit stroj. Rovněž je pro ně velmi důležité, na které straně (vzhledem k ose tvořené oběma pevnými konci) jsou konce nití opouštějící uzel. Používají postup podobný vázání dračí smyčky, protože obě nitě jsou stejně silné, nezáleží na tom, kterou budou co vázat. Vytvoří na jedné niti závit, jím prostrčí volný konec druhé niti a okolo pevného konce první niti vrátí volný konec do závitu. Zkuste si to bez obrázku, jistě s to podaří a pokud přeci jen ne, pak s návodem na dračí smyčku určitě ano. Ukecali jste mě :-), ukážu tedy ještě alespoň dva další postupy vázání tkalcovského uzlu.
PohádkaNo a na konec ta slíbená pohádka ke škotové spojce: To si to takhle řekou pluli dva úhoři a zničeho nic se spolu potkali. Ten jeden byl starší, silnější, méně ohebný, ale rozumnější (modrý provázek na obrázku výše). Moc o seznamování nestál. Dal se tedy na útěk, tedy správněji by asi bylo 'úplav' :-) – prostě a jednoduše se otočil a plaval od toho mlaďocha pryč (vytvořil ze svého těla ohyb). Ale mlaďoch byl zvědavý a jako každé mládí i trochu přidrzlý a navíc rychlejší staršího. Podplaval jej tedy a jak prozkoumávat svoji novou známost, obkroužil ji (obkroužil oba konce ohybu). A když to zůstalo bez kladné odezvy, otočil se taky, ještě jednou se důvěrně otřel o tělo starocha (protáhl se pod svým vlastním tělem), a když se stále nic nedělo, definitivně to zabalil. Jaké bylo překvapení obou, že se od sebe nemohli oddělit ... | ||||||||||||||||||||||
ZKRACOVAČKA Zkracovačky slouží k tomu, abychom nemuseli řezat lana kdykoli potřebujeme jeho kratší kus. Ono se pak nastavuje obtížně a uzel vždy není to nejlepší. Třeba takové lanko na napínání stanové celty byste pak neustále zkracovali a navazovali až by nebylo použitelné. Zkracovaček lze vymyslet a uvázat nepřeberné množství (viz zkracovačka z včelky). Navíc lze každou uvázanou zkracovačku zajistit ještě vložením nějakého kolíčku do jejích ok nebo přivázáním ok ke koncům, které ze zkracovačky vycházejí. Zde uvedené zkracovačky se nehodí na zkracování silných, tuhých a málo ohebných lan, na ě je lépe použít například lanový závit.
Pokud máte potřebu zkrátit lano víc a není dost prostoru pro natažení prostředního závitu, máte dvě možnosti. První je prostřední závit udělat hodně veliký ale krajní závity přitáhnout co nejblíže k sobě. To má nevýhodu v tom, že oka prostředního závitu plandají a překážejí. Druhou možností je několikanásobná zkracovačka. |