Družina KAMZÍKŮ

 

10 hodin-Cesta tam, proběhla bez problémů a s vysokým optimizmem (na to co nás čekalo). Na tomto nádraží (nedaleko Babic) jsme celé středisko byli už mnohokrát, ale cesta dál byla úplně jiná. Začala se stupňovat zima, kopec, pěšina se zužovala a civilizace každou minutu dál a dál... Párkrát jsme málem uklouzli do ledové řeky pod náma a únavnázima nás jen vyčerpávala. Do toho přišla ještě jedna nevýhoda: hlad,jídlo jsme už měli snězené na nádraží a jediné co zbylo, byla polívka ze sáčku a tu jsme si museli šetřit.

Cestou jsme navštívili venkovní pravěké muzeum, ve kterém byla k vidění pravěká pec a chýše. Přidali jsme sem pár autogramů a pokračovali v cestě.

 Zjistili jsme že je to německý kryt z druhé světové války. Nakoukli jsme dovnitř, ale byla tam úplná tma. Po mrozmýšlení, přemlouvání že ano a přemlouvání že ne jsme tam nakonec vlezli. Vevnitř byla naprostá tma. Nalevo tekl kanálek vody a zdi a strop byli z neomítnutých cihel. To se zanedlouho změnlo. Při svitu baterek a mobilů jsme viděli, že chodba je pouze raženáve skále. Navzájem jsme se strašili a zkoumali zajímavosti. Jednu chvílu jsem měl pocit, že jsem uviděl kostru. Naštěstí to byly jen stavební kolečka. U stropu byli netopíři a asi po půl kilometru cesty v neprobádaném podzemí jsme uviděli hromau sutin ze spadeného stropu. Se vší bezpečností jme už dál nešli, co kdyby se strop propadl i na nás. Vrátili jsme se tedy zpět a spatřili paprsky denního světla. Tento tunel byl skvělí zážitek a myslím že nikdo(ani Jiří)by se tam už sám,ať už s jakoukoli výbavou nevydal.

 

Vyrazili jsme dál, za svým cílem. Asi po 3/4 hodiny jsme celí unavení dorazili k jeskyni. Uvnitř byla opět úplná tma, ale větší nebezpečí-díry ze stropu, stěn i podlahy a krátery. Po prozkoumání jeskyně jsme si před ní udělali oběd (v době večeře)-naši vytouženou polívku ze sáčku. Nasbírali jsme dříví, založili oheň a dali vařit polévku v kotlíku. Netrvalo to dlouho a polévka se vylila. Myslel jsem že se zblázním, podařilo se nám zachránit asi čtvrtinu původní dávky. Po jídle( to bylo hned) jsme zjistili že nám už moc času nezbývá-museli jsme stihnout zpáteční vlak.

Cesta zpět byla stejnou trasou. Nic zajímavého jsme nepotkali. Za tmy jsme dorazili do Šlapanic, uklidili klubovnu a hurá domů...